FCHK Forever

Eurofotbal

Fotogalerie

Z diskuze...

Aktuality

Tajená smrt brankáře - 1. část

V květnu příštího roku uplyne rovných čtyřicet let od tragické události ve slovenském Martině, při které přišel o život talentovaný gólman Spartaku Hradec Králové Václav Oplt, o něhož v té době usilovala obě pražská S. I tragická zpráva mohla kazit socialistickou morálku. V československém sportu normalizačních sedmdesátých let se přece nic špatného nemohlo stát. A když náhodou, bylo nutné co nejvíce zahladit stopy. Proto je dnes tato fotbalová tragédie téměř zapomenuta.
Takových střetů je na tisíce. V drtivé většině končí bez potíží. "Pamatuju si to jako dnes," říká tehdejší královéhradecký záložník Oldřich Rott.
9. května 1972 bylo na programu II. celostátní ligy utkání Strojárny Martin versus Spartak Hradec Králové. Do konce nechybělo mnoho, pouhé dvě minuty plus krátké nastavení. Stav byl 0:0. Domácí vyslali na polovinu hostů dlouhý centr, který padal do pokutového území. Václav Oplt, věrný svému zvyku, se po něm odvážně vrhnul. "Pršelo. Byl nacucaný míč a mokrý trávník," popisuje Rott.
Oplt směřoval k balónu, jenže z druhé strany se k němu řítil jeden ze soupeřů - František Hruška. Následovala srážka, kvůli kluzkému hřišti jetě prudší než obvykle. "Hruška tam šel skluzem, ale faul to v žádném případě nebyl," odmítá svalit vinu na hráče Martina hradecký obránce Jan Rolko, přestože byl Oplt jeho nejlepší kamarád.
Začala blesková záchranná akce, za několik málo minut už ležel zraněný gólman v nemocnici. "Bylo to opravdu rychlé," uznává Rott. Až po Opltově převozu jako by se čas zastavil. Po zápase se hradecký tým i s vedením přesunul před martinskou nemocnici, kde v autobuse strávil celou noc. Nikdo nic nevěděl, fotbalisté se neustálé dohadovali, jak dopadne jejich opora. "Neměli jsme moc zpráv, a tak jsme začali tušit, ža na tom není Venca dobře," vybavuje si Rott.
Ráno se autobus rozjel směrem na východní Čechy, na Slovensku zůstali pouze dva funcionáři. Klub sehnal možnost jak letecky přepravit Oplta do uznávané hradecké nemocnice, ale jeho zdravotní stav takovou akci neumožnil. Pětadvacetiletý otec jednoroční Gábiny zemřel další den, 11. května, ráno ve tři čtvrtě na sedm.
Spoluhráči se strašnou novinu dozvěděli na tréninku téhož dne. "Nikdo nemyslel na fotbal. Šli jsme chlastat," pamatuje si Rott.
Otázky nebraly konce. Jedna nejzásadnější, vrtala hlavou hráčům ještě dlouho. Jak se to mohlo stát? "Trefil ho kolenem přímo do srdce," odpovídá Rolko. "Možná ho mohli zachránit, jenže to by ho museli otevřít ještě na hřišti. Takovou věc si nikdo udělat netroufl. Navíc by mu zřejmě odumíral mozek a skončil by třeba na vozíku."
Také fanoušci se trápili. Nevěděli co se vlastně stalo. V novinách se nedočetli prakticky nic, pouze holou zvěst o tragédii. Hráči měli zakázáno mluvit před žurnalisty o události, slovenské listy si dokonce vymyslely vlastní verzi. "Psaly, že dostal ránu míčem do srdce, ale to je nesmysl," čílí se Rott. Objevila se ještě jedna verze, která hovořila o nešťastném pádu na tyčku.
Bylo to trudné období, kdy hradecké vedení přemýšlelo, jak donutit hráče, aby zapomněli. Trenér Zdeněk Krejčí zkoušel všechno. "Vím, že se dokonce radil s psychologem," prozrazuje Rolko. Na tehdejší dobu to byl převratný krok. "A ten mu doporučil, abychom trénovali a trénovali." Osvědčili se také otřepané fráze. "Říkali nám, že život jde dál, že se taková náhoda stane jednou za sto let," vypráví Rott.
Ještě jednu nemylou záležitost však mužstvo mířící za postupem do první ligy muselo zvládnout. Spoluhráčův pohřeb. 17. května se zaplnilo hradecké Eliščino nábřeží tisíci lidí, čestnou stráž u rakve drželi spoluhráči. Bylo krásné počasí. "Snad dva z nás omdleli," vybavuje si Rott.
"Poslední cesta byla ozářena sluncem, vroubena u budovy Spartaku okolo Labe stovkami těch, kteří mu tleskali mezi dvěma brankami, kteří s ním vbíhali na trávu jako kamarádi i kteří byli jeho soupeři. Věnce, smutná poslední slova za nejbližší v hradeckém dresu i jednoty z rodiště. Neozýval se potlesk, hlavy se skláněly, chlapská slza kanula na nejedné tváři," napsal deník Pochodeň.
Smutek zdaleka neskončil. Gólmanovo jméno bylo nejčastěji zmiňováno také při oslavách postupu do první ligy, který týmu vychytal narychlo zapůjčený veterán z pražské Sparty Antonín Kramerius. Kvůli jeho příchodu doknce udělal svaz výjimku a povolil ho mimo oficiální přestupní termín.

Konec 1. části

zdroj: Hattrick
fota: archív FC Hradec Králové

2. část článku si můžete přečíst ZDE.
Poslední komentáře
13.12.2011 00:12:10: njn, co říct. Jen to že mi je 15 a přiznám se, že jméno Václav Oplt slyšim poprvé. To ho museli všic...
12.12.2011 16:58:11: Až bude novej stadion, tak by jedna z tribun mohla bejt pojmenována "Tribuna Václava Oplta"..
 
fchkforever © 2011
Publikování nebo další šíření obsahu serveru fchkforever.wgz.cz je bez souhlasu redakce zakázáno.
TOPlist